na Blog.cz

A přitom dneska vypadalo všechno tak nadějně... Já to nechápu, ale pak prostě přijde jedna malá blbost a moje celodenní dobrá nálada je v hajzlu... Už jsem měl v plánu i článek - zajímavej, inteligentní... A nic nebude. Jdu spát...

Já nevím (už zase). Přijde mi, že mi uniká něco podstatnýho. Mám neodbytný, neměnný, trvalý, deptající pocit, že je něco špatně, strašně špatně a mě uniká smysl toho, co je špatně a to je na tom to nejhorší...

A kdybyste mě znali před psychoterapeutickou skupinou a poštou, tak byste rozhodně neřekli, že jsou u mě takovýhle stavy možný...

Před měsícem a půl bych vám řekl, že: Jsem úžasnej, chytrej, sexy, vyřeším všechny problémy (svoje i ostatních), všechno zvládnu, baví mě brigáda, miluju svoje kámoše (hlavně Doru), moje rodina není nejhorší a nejpošahanější, mám spoustu zájmů a koníčků, co mě baví, rád chodím do školy, protože tam mám spoustu kamarádů, mám nějaký cíle (dostat se na VŠ), chci změnit svět k lepšímu, chci pomáhat ostatním lidem, baví mě blbnout jako malý dítě, rád si hraju, rád vymýšlím blbosti, věřím lidem a nevěřím tomu, že jsou tak zlí a zákeřní... Neočekávám od nich nic špatnýho...

A teď? Problémy odkládám, protože se mi nechcou řešit... Nepřipadám si úžasnej, sexy, chytrej a už vůbec ne jako génius..., pořád miluju svojí kámošku Doru ta jediná mi dokáže poslední dobou zvednout náladu ... moje rodina je pořád pošahaná a bratr je kretén, dneska se se mnou "rval" (ze srandy) a kleknul mi na záda (váží o 24 kilo víc než já) a já se nemůžu skoro celej den hnout (a ibalgin na bolest už přestává fungovat...).

Nic mě nebaví poslední dobou... Prostě věci, co mě bavili dřív mi přijdou spíš jako z povinnosti, abych něco dělal a zabavil se, abych celej den neležel jen v posteli a nepřemejšlel nad svým podivným stavem, kterej nemůžu identifikovat... Už ani nevidím ten hlavní cíl, kvůli kterýmu bych měl ráno vstát... Dřív to byla VŠ a hlavně mi můj život přišel úžasnej, zábavnej a objevnej, ale co teď? Nějakej cíl? Jakej? Práce? No fuj, práce... Manžel a děti? No to se asi nikdy nedočkám...

Lidi okolo mě? No tak to je úplně bez komentáře... Protože v současné době jsem odepsal tak nějak 3 lidi, kteří pro mě byli hodně důležití (2 z nich můžeme říkat i "vzory"). Jo moje psycholožka by ze mě měla radost... Protože na skupině mi říkala, že má strach, aby moje zásadovost a pravidla, kterými se řídím, nevedly k netoleranci vůči ostatním... Ale já si nemůžu pomoct, prostě existuje určitá mez, kterou když dotyčná osoba překročí, tak je konec... Sorry... Já su hodně tolerantní. Nikoho neomezuju. Nesnažím se nikoho změnit... Protože s lidma, s kterýma kamarádím, tak je to proto jaký jsou. Né proto, abych je měnil, jak se to líbí mě... Ale je pár věcí, co mě fakt dokáže naštvat. A nebudu to tady rozepisovat (ani nemůžu:D)

A opět řeším dospělácký věci... FUJ.. fuj... fuj... To je největší opruz... opět neblbnu a nechovám se jako malý dítě - což mi vždycky tak šlo a bavilo mě to... Vymejšlet blbosti, nachytat někoho, bavit se o nesmyslech, vyhrát si s malichernejma kravinama, smát se nesmyslům... A já už tohle nedělám, protože jsem moc vtaženej do světa dospělých... Do světa, kde se přetváříme, kde neříkáme, co si myslíme, protože musíme ukázat, že jsme ti rozumní, klidní, vyrovnaní jedinci, co mají rozum... Co všechno dokážou, co nemají problémy, co jsou lepší než ostatní, co neříkají, co si myslí, co upřednostňují finanční zájmy nad ostatními zájmy (já vím, že finance jsou důležitý, protože bydlet pod mostem by mojí náladu nezlepšilo ani kdybych se mohl chovat jako malý dítě a dělat si co chci... a že bych pod mostem asi moc věcí dělat nechtěl).

Já prostě nevím. Nevíte vy, jakej je můj problém? Já se v sobě teďka moc nevyznám...

Originál...

A něco, co se snaží přiživit na týhle písničce ve stylu Barbie...:D

Dnešní článek? Většinou tu vyjadřuju svoje pocity, stavy, touhy a dneska toho bude pěkná kupa:D Jinak intenzita pocitů či stavů je znázorněna počtem v daném řádku;) Takže přijemnou zábavu:D I když pochybuju, že tohle bude zábava... A ani nevím co tím chci říct, ani nevím, jakej komentář k tomu můžete přidat, když je to bez otázky - možná, jak se máte vy?;)

Žiju, žiju, žiju?

Umírám, umírám, umírám

Můj blog... Proč sem píšu? Poslední dobou, kdy jsem měl depresi, mi blog pomáhal se z toho vykecat a bylo mi trochu líp (že to byla velká deprese svědčí i to, že denně přibyl jeden článek:D) Taky tady píšu články, názory, zážitky, u kterých mě zajímá, jaký názor mají ostatní, proto jsem rád, za jakýkoliv komentář... A dnes mi to nedá, abych sem jeden komentář nezkopčil a nezaložil na něm dnešní článek... Takže comment je k článku Tradiční rodina versus Rodina:

.........

Jak pěkně se mi tohle četlo. Popravdě už je to dýl, co jsem si stejnou otázku kladla i Já. Věnovala jsem tomu článek na jednom z mých sta blogů...A lidé mi odpovídali, vesměs tak, jak tady odpovídají tobě. Ale co s tím.
Opravdu jsem toho názoru, že děti vyrůstající v rodině s rodičič stejného pohlaví v dospělosti budou mít sklok k homosexualitě, ale taky je možné že nebudou. (a i kdyby měli, tak co jako..)
Ovšem nemyslím si, že rodiče stejného pohlaví neumí vychovat dítě, z dítěte člověka schopného žít a milovat :).
A o to přece jde, vychovávat děti s láskou. ( a řekněte kolik je heteráků, co svý děti bijou, házej je do děcáků a neznaj se k nim?!*zlé oči*)
A pokud někdo chce argumentovat tím, že děti z těhle rodin budou vystaveny většné/věčné(jak se to píše sakra?:D) šikaně okolí..no promiňte, ale když je nikdo nevychoval k toleranci, tak co chcete?

.........

Jak si myslíte, že vzniká homosexualita? Hodí se vůbec slovo vzniká? A jak vzniká heterosexualita? Myslíte, že se to dá odkoukat od rodičů a lidí okolo? Pokud ano, jaktože existují homosexuálové? Přece společnost je založena na tradiční rodině - muže a ženy, kteří vychovávají své děti... Takže existovali by vůbec gayové a lesbičky, pokud by tahle teorie byla pravdivá? Asi ne:D Leda že by se vaše maminka nebo tatínek chodili pusinkovat s jinýma maminkama, či tatínkama a ještě vás nechali koukat... A myslím, že žádný gay či lesbička takovou zkušenost nemá... A je i vědecky dokázaný, že homosexualita je vrozená. To že budete gay či lesbička je rozhodnuto už v dětství, a tyto "sklony" se začnou rozvíjet v době, kdy se začne rozvíjet vaše sexualita. Okolí na vaši sexuální orientaci nemá žádný vliv;)

Ráno jsem vstával dost těžce, ale vstal jsem... Kupodivu:D Ale co mě dneska totálně vydeptalo nebyla pošta, nebyl ON, nebylo nevyspání (i když to mi nijak nepomáhá)... Ale všichni lidi okolo... Dneska bych někam zalezl a nejradši nikoho neviděl. Dneska jsem měl pocit, že všechny lidi nesnáším... Všichni jsou to kreténi rasistický... Když nejsou rasisti, tak dělaj, že se nic neděje (i když ono je lepší se do toho občas nemíchat, protože se akorát přileje olej do ohně - nebo jak je to blbý přísloví...

Ráno jsem zapnul internet a první zpráva co jsem našel, bylo že vypískali Madonnu, nejde o to, že je to Madonna (a téměř všichni gayové jí žerou; v 80 letech byla ikonou gay komunity a její největší zastánkyní), ale důvod proč jí vypískali... To asi neuhádnete... Madonna se dozvěděla o rasismu vůči romům a gayům v této "civilizované", evropské zemi, která je členem Evropské unie a prohlásila, že jí je z toho smutno... Že žádný člověk by neměl být diskriminován a publikum začalo bučet... http://www.novinky.cz/kultura/177524-madonnu-pri-koncerte-v-bukuresti-vypiskali-kvuli-obhajobe-romu.html

Když se řekne Madonna, tak každej snad ví, že je proti rasismu, bojuje za lidská práva, má adoptovaný děti z Afriky, spousta tanečníků z jejího souboru jsou gayové (né-li většina)... Přivezla s sebou i romskej sbor, kvůli kterýmu upravovala písničku nahoře... Prostě nechápu, proč na její koncert jdou lidi, kteří nesouhlasí s jejími názory a jsou rasisti? To je jako kdybych poslouchal hip - hop (texty - hele pičo narvu ti ho tam... a takový) a pak na ně na koncertu křičel, že jsou vypatlaný debilové a divil se jaký jsou jejich názory (přičemž z písniček se to fakt nedá poznat:D) Aspoň já si teda vybírám písničky a zpěváky podle toho, o čem mají texty - většinou si je překládám, abych neposlouchal nějaký blbosti a taky mě zajímá, co si ten zpěvák myslí, jakej je a tak a musím s ním souhlasit... Protože většinou je v jeho /jejích/ písničkách něco o nich, ne? A že Madonna podporuje gaye je naprosto jasný, takže tohle prostě nechápu a nechápu rasismus...

To nebylo jediný, co dneska zkazilo mojí náladu... Lidi jsou fakt debilové okolo mě. Dneska jsem jel trolejbusem. Na zastávce tam nastoupil pán, na kterým bylo vidět, že je postiženej. Sedl si tak, že si sedl na dvojsedačku (v trolejbuse byla ještě spousta volnejch míst) a dal si nohy nahoru i s botama a rukama si je držel - seděl schoulenej. Nijak jsem si ho nevšímal a jako vždy jsem poslouchal mp3... A najednou slyším hlasy, jak se celkem nahlas baví, ani jsem si toho nevšímal (ráno vstávám ve 4 hodiny, takže si nevšímám skoro ničeho:D) a hlasitost se stupňovala a pokřikování bylo čím dál víc... Tak jsem se otočil co se děje a kolem tohohle člověka stálo asi pět lidí v čele s jednou starou paní a všichni na něj křičeli a nadávali mu (zaslechl jsem jen konec (tak 15 vteřin), když jsem si sundal sluchátka a on na ně chudák zděšeně koukal a radši rychle vystoupil s vyděšeným výrazem... No ta ženská měla štěstí, že jsem si jí nevšiml dřív, protože kdybych jí slyšel, tak bych jí seřval (ale je těžký jí seřvat, když nevím, jestli mu nadávala nebo co tam vyváděla, ale podle reakcí to bylo asi celkem jasný, jenomže já než se rozkoukal, tak pán byl zděšenej pryč a ty lidi už seděli vzadu) Takže su naštvanej i na sebe, že v takovýhle situaci nedokážu zakročit... A opět - tohle fakt nechápu, přece doba, kdy se postižení zavírali do ústavů je už dávno pryč, tak proč všechno tohle? Proč si musíme všímat věcí a lidí, kteří nás neomezují, nic nám nedělají? Jenom jsou prostě jiní a vyčnívají... A ostatní dělaj, že nic nevidí a já nic neslyšel, protože jsem poslouchal písničky... Přece žijeme v 21. století ne? Ale to asi nic neznamená...

Nedávno jsem někdo četl, že skutečnou lásku potká člověk jen jednou za život... No možná to bylo v nějakým filmu, protože to nezní moc pravdivě... Nebo myslíte, že to tak je? Že existuje člověk, který (ať už k vám pasuje nebo ne) je skutečně ten jeden jediný na kterého budete myslet po celý život, i když budete s někým jiným? Nebo budete myslet na onoho člověka a dosadíte si ho do svých perfektních představ i když by skutečnost byla úplně jiná... A kdo je pro vás onen vysněný?

K nadpisu... Pokud by člověk měl potkat jen jednu životní lásku, tak nevím. Za celý můj život jsem potkal 2 lidi, u kterých bych si troufl říct, že jsem do nich byl totálně zabouchnutej... No a řekl bych (i když je odvážné to tvrdit:D), že do mě byli totálně zabouchlí 2 kluci. Skóre je teda 2:2... Tak už to tak necháme a dáme pauzu jo;) I když jsem totálně soutěživej typ, tahle hra se mi nelíbí... Už ani nemám sílu hrát a nechci... Prostě někdo by tu byl, ale já už nehraju, protože když člověk prohraje, tak se z toho přece jen hoooodně dlouho dostává, občas i s nějakýma šrámama do budoucna...

Většinou už pak člověk ani nemá chuť se hrnout do něčeho dalšího... Což teda já se rozhodně nikam nehrnu, protože nesnáším randění, nesnáším seznamování s novejma lidma a trvá mi hrozně dlouho než někomu důvěřuju...

A většinou si říkám, že už do ničeho takovýho nespadnu, ale znáte to, přijde někdo jako ON (nemyslím teď nikoho konkrétního) a rozum je v háji a vy koukáte na svět trochu jinak:D

No a když to nevyjde, sebrat poslední zbytky důstojnosti a odejít, slepit co se dá a nějak přežit další dny bez úhony svojí nebo lidí v okolí je většinou dost kritický...

I když to měl bejt hrozně duchaplnej článek, tak jsem se nakonec podřídil obrázkům, aby pasovali do článku... I když myslím, že i tak jsem řekl, co sem chtěl... Tak uvidíme... Jak jste na tom vy se vztahama a rozchodoma? Taky vám přišlo tohle léta tak strašně depresivní, co se týče vztahů? A myslíte, že můžete s osobou, kterou milujete, jen kamarádit? Nebo je lepší to utnout a už se vůbec nevídat, když nedostanete, to co chcete a potřebujete, po čem toužíte?

Ok, tak k tomuhle obrázky nebudou, protože když jsem zadal do google victim, tak se mi zvedl žaludek, co vylezlo za obrázky... Já ani nevím, jak mě to napadlo, ale přemýšlel jsem nad tím cestou z práce... Vždycky když se něco stane - nehoda, vražda, znásilnění... tak jednoznačně vyplývá (hlavně teda zprávy na nově), že pachatel je bezcitnej hajzl a oběť musíme politovat. V případě vraždy nebo znásilnění se s tím (nevím jestli vždy) asi dá souhlasit. Ale u nehody? Nebo co třeba zabití v afektu? Může za to ten člověk? Existuje vražda v afektu (stav, kdy si člověk nepamatuje a neuvědomuje své chování) nebo jde jen o vymyšlenou obhajobu kvůli nižšímu trestu? Otázka tedy zní, kdybyste si měli vybrat, chtěli byste být radši oběť nebo pachatel? Přeberte si to jak chcete, na jakýkoliv případ - nehoda, autonehoda, fyzický útok, sexuální útok, (nevím jestli vražda, tam asi není co řešit, ale můžem to tam dát taky). Nevím s čím bych se já vyrovnával líp... Možná s tím, že mě někdo napadl, protože někomu jinýmu bych asi po čase odpustil, zatímco s tím, že bych já někoho napadl nebo zmrzačil (myslím teď vlastní aktivní snahou), tak bych se asi nikdy nevyrovnal s tím, že ve mě něco takovýho je... Ale nevím... Ani nevím, jak mě to téma napadlo, ale tak uvidíme, jak to vidíte vy;)

Lidi mě neustále překvapujou... Nejen v negativním slova smyslu:) V mém rajonu na poště je na konci barák, kterej vypadá trochu jako squat a většinou tam nosím poukázky, sociální dávky a tak. Je to barák, kde jsou lidi sice nejchudší, ale nejštědřejší a celkem hodný... Minule jsem tam hledal nějakýho pána a neměl označenou schránku, tak jsem zazvonil na sousedy, jestli tam někdo takovej bydlí, a tak mi ukázali, kde bydlí. Minule mě na ulici zastavil nějakej pán (no není zrovna nejbystřejší, co si budem povídat...) a ptal se mě jestli vím, kdo to je:D což mě pobavilo a ptal se jestli vím, kde bydlí... Tak jsem mu řekl, že ne... Tak mi popisoval, že je ten pán, kterýho jsem minule hledal a že čeká nějakou důležitou poštu (poukázku), tak ať vím, kam mu to hodit, že mu nálepku strhli nějaký malí zákeřný děti:D Tak jsem mu řekl, že už vím, kde bydlí, že mu to donesu... Dnes jsem ho potkal po týdnu znovu a tak jako ke mě běžel (špatně se pohybuje, prostě je vidět, že je trochu opožděnej) a s radostí mi hlásil, že už si označil schránku, že už tam má nálepku a celej zářil, že to zvládl. Takže si připadám jak pan učitel ve zvláštní škole:D Takže na mém rajonu děláme pokroky;)

Proč mám dneska depresi, když už se zdálo, že je vše na dobré cestě? Že už se budu pořád jen na všechny usmívat, nikdo na mě nebudu už nikdy hnusnej a já to všem budu oplácet stejně a všechny světové problémy budou vyřešeny:D? Může za to můj úžasnej sen. Většinou jsem rád, že se mi něco zdá a taky, že si to pamatuju, když se ráno probudím...

Žiju v zemi, kde jsou omezena má práva! Žiju v 21. století ve střední "civilizované" Evropě. A přesto jsem diskriminován na základě sexuální orientace.

Diskriminace o které mluvím se neděje každý den. Mohu jít nakupovat do obchodů, aniž by mi někdo bránil. Mohu říkat svůj názor. Můžu volit. Nediskriminují mě v práci (tohle říkám za sebe, protože znám případy, kdy homosexuální orientace byla důvodem šikany v práci...). Mohu se svobodně rozhodovat a nezavírají nás do ústavů nebo nebičují na ulicích, jako v jiných, méně civilizovaných zemích (někdo dokonce hrozí i smrt - http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/176558-v-iraku-poradaji-hony-na-homosexualy-ucpou-jim-anus-a-daji-projimadlo.html).Diskriminace o které mluvím se týká registrovaného partnerství. Víte, že gayové mohou uzavírat registrované partnerství? Jistě, že to víte. Všichni to ví. A kde, kdo si myslí, že tím bylo gay právům učiněno zadost. Víte, že rodina, dokonce i jedinec mají možnost adoptovat dítě? A víte, že pokud uzavřete registrované partnerství tak zákon přímo říká, že jedinci žijící v registrovaném partnerství přicházejí o právo adoptovat dítě... K čemu tedy je registrované partnerství? No tak to nevím... Řeší majetkové poměry sezdaných jedinců... Ale k čemu je dál to fakt nevím...

A nyní se dostáváme k nadpisu... Proč je tradiční rodina tak nadhodnocovaná oproti rodině, která se vymyká? Jistě, existuje pár paranoidních jedinců, kteří věří, že my všichni gayové (cca 400 000 obyvatel ČR) skončíme v pekle...

Netvrdím, že všichni gayové mají dostat dítě (stejné podmínky pro všechny - rodiny i jedinci, co chtějí adoptovat procházejí složitými testy a pohovory, aby děti získali). Dále také existuje spousta gayů, kteří nestojí o tom, mít děti (řekněme si to na rovinu - ne všechny děti představují pro rodiče radost...).

Ale přijde mi nefér, že si musím vybrat, jestli chci svatbu nebo možnost adoptovat dítě... Nelíbí se mi, že můj muž nebude můj manžel, ale registrovaný. Nechcu být registrovaný. Chci manžela a chci mít stejná práva, jako ostatní lidi. To že může mít dítě, kde jaká píča a potřebuje k tomu najít jen nějakýho čuráka (omlouvám se, ale tady se to hodilo), přece neznamená, že mají patent na dokonalé rodičovství... Existuje spousta "tradičních" rodin, které nefungují, děti jsou týrané. A existuje spousta netradičních rodin, kde je cesta k tomu mít dítě náročná, složitá, těžce vydřená a proto se o děti skutečně zajímají a starají (netvrdím zase, že všechny rodiny, kde se museli více snažit jsou na tom s výchovou na jedničku, třeba jim zase z dětí vyrostou rozmazlení fakani, ale jako by se tohle nedělo u tradičních rodin...)

Děti se dají získat i jinak než adopcí (krádež v parku:D - to není), potřebujete spermii a vajíčko atd... (tohle snad nemusím vysvětlovat:D) A nechápu, proč u tradičních rodin je možné, aby dítě mohlo být zapsaný u jednoho tatínka, pak když se rodiče rozvedou, tatínek se dítěte vzdá, si ho může napsat zase další tatínek, a takhle dál... - že by takhle vypadala tradiční rodina? Tak když já budu mít dítě (s kámoškou nebo nevím jak, prostě nějak - to by bylo už na moc dlouhej článek...) a budu ho chtít vychovat se svým mužem, tak budu zapsaný jako jeho otec já, nebo můj muž. Avšak ten druhý na něj nebudu mít žádná práva. Když se našemu dítěti něco stane, tak mu (nebo mě) neřeknou co s ním je, protože s ním jeden z nás nebude mít nic společného... Ten druhý z nás bude stát úplně mimo výchovu, co se týče právního vztahu k dítěti. A tohle rodinu nebude ničit? Co když jeden z nás (zapsaný jako otec dítěte) zemře? Dítě pude do ústavu, protože druhý otec pro něj podle zákona bude úplně cizí člověk? I když to bude nejbližší osoba, kterou má? Je fakt, že zatím dítě neplánuju... Ale časem děti chci. Chci kompletní rodina a to je podle mě - já, můj muž a naše děti... A možná to nevyjde. A možná to nebude kvůli problému na mojí straně hřiště, ale kvůli špatným zákonům, které (nemůžu si pomoct) mě diskriminujou v jedné z nejdůležitějších oblastí lidského života...

oops... Of course not like that:D

The headline sounds strange I know... But I can explicate it easily;) It means I am in a good mood today;) And I always dance and sing during waiting at the bus stop... And of course nobody was there with me:D I was there absolutely alone - I hope so...

As you could read yesterday I dreamed about long sleep... And it already happened:D Yes, I overslept. So it means that blog is magical...

So do you dream about something? You have to inscribe it in blog...

I feel like that...

I should figure out so many things, but...

I do not know where I should start...

Já vážně nevím. Všichni jsou tak nějak bez nálady v depresi. A já se k nim začínám suverénně řadit taky. Můj plán vypsat se z toho tady nevyjde, vzhledem k tomu, že spousta lidí, kterých se to týká, si sem chodí číst můj blog....