coffeeforfree - Články

Why??

Sun, 22 May 2011 15:47:08 +0200

Zdravím (po více než roce)

Jen tak ze zvědavosti jsem se vrátil. A ejhle... Za květen tu zatím bylo 97 lidí... Což je velmi překvapivé a moje otázka (krom té anketní) zní: Proč? Co vás zde zajímá? Co byste se chtěli dočíst? Mohu nabídnout svoji genderovou frustraci , rozepisování o mém (již téměř ročním ) vztahu - ano, taky nechápu, jak jsem to, spíše se hodí "jsme" - přece jen jsme na to 2; dokázal(i) . Tak pište do komentů a já se podle toho nějak zařídím...

Oh my god... I am back again;)

Wed, 14 Oct 2009 22:51:31 +0200

Něco jsem vám slíbil a část toho splním (+ nějaký ten bonus navíc bude také...) Máte radost co?:D

Začneme s genderem... Pomysleli jste si někdy, že kdyby ste byli opačného pohlaví (než jste:D) tak byste měli větší možnosti, lepší pozici, méně byste se v určitých situacích styděli a naopak?

Právě jsme se narodili... Jsme žena nebo muž? Pozná se to jen podle jedné věci... Nebo naopak je to dáno výchovou a muž nebo žena se z nás stávájí až díky vymezení našeho okolí, co se hodí pro muže a pro ženy? Můžeme si opravdu svobodně rozhodnout co chceme, i když se to nehodí k našemu pohlaví, protože kdo má pindíka, tak přece nebude pracovat jako uklízeč nebo učitele v mateřský školce (schválně znáte nějakýho - né protože tam většinou narazíte na předsudky, že chlapi, co chtějí učit v mateřské školce jsou pedouši - jsme se učili, takže proto su tak chytrej;) a kdo má vagínu, tak určitě nezvládne ovládat bagr nebo fárat do dolu...

Co znamená být žena? To znamená, že jste slabá, citově založená osoba, která je závislá na manželovi a touží jenom po výchově dětí, strávíte ráno hodinu v koupelně a jste romanticky založená? Nářadí vám nic neříká, naopak s koštětem, houbičkou na nádobí a pračkou si velmi rozumíte? A nebo ne? Že by jen genderový stereotypy?

Jste muž? No tak to si jste určitě jistý vším, co děláte. Váš názor je vždy správný, jste silný, plný sebedůvěry a taky máte určitě dílnu, ve které spravujete vše, co se porouchá. Vy jste ten, kdo vede rodinný rozpočet, vy vládnete v rodině pevnou rukou. Nikdy nepláčete. Nikdy se nebojíte. Dokážete vyřešit problémy ostatních a ti za váma mohou kdykoliv přijít s čímkoliv, protože si se vším víte rady. Vy naopak nikdy svoji bezradnost neukážete (vždyť vlastně neexistuje), protože byste projevil slabost a to by mohli znejistit ostatní členy rodiny, co jsou na vašich radách a pomoci závislí... Nebo se snad mýlím?

Jste žena - lesbička? Ouh, takže jste si nikdy neholila nohy... Raší vám knírek pod nosem, jste nakrátko ostříhaná a jste divná, protože muže nepotřebujete vůbec na nic. Naopak je přímo nenávidíte a hravě byste je přeprala - jste totiž velmi mužná... Technicky zdatná, jistá sama sebou a kdokoliv kdo o tom bude pochypovat o tom velmi rychle a ručně přesvědčíte... Nenecháte si nic líbit. A jak to máte se sexem? Jo tak to nevím... Tyhle genderový stereotypy jsou pro mě neprobádáná krajina:D Ale nejspíš to bude sado-maso:D

Jste gay? Ooh... Tak to jste jasnej. Všude se tím chlubíte a pro jistotu nosíte růžové tričičko, kalhoty do zvonu a lesklý boty. Nevíte, co znamená slovo monogamie - naopak si to rádi s každým rozdáte. Znáte snad všechny sexuální techniky a samozřejmě jste je všechny vyzkoušeli. Zažili jste sex se 3, 4 a více lidma najednou. Nejspíš máte nějakou pohlavní chorobu. Buď jste na všechny hrozně hodnej nebo naopak se chováte jako naprostá hysterka a mrcha. Žijete tím, že jste gay. Trávíte hodiny v kosmeťáku - pokud ho přímo nevlastníte a doma před rodiči si hrajete na heteráka. Rodina a děti vám nic neříkají (fůůj k čemu to je?)...

Nesouhlasíte? Tak sem hoďte své názory a uvidíme, jakým genderovým stereotypům věříte u ostatních... Nebo se vás něco dotklo a chcete to vyvrátit... Sem s vaším názorem - tady vás nikdo neukamenuje;)

Zdravím;)

Fri, 09 Oct 2009 18:06:20 +0200

OK, mám spoustu poznatků... Ale později se k tomu dostaneme;) Teď mám akorát takovou myšlenku s kterou se chcu podělit... S čím to souvisí? No samozřejmě s Brnem:D A lidma co jsou tady... Všichni jsou, nebo mnohem větší část z nich než v Jihlavě je taková svobodnější, tolerantnější, úžasnější. Líbí se mi jak většina lidí tady má svůj styl a nijak se za něj nestydí... Takže buďme different and weird (odlišní a podivní:D) Protože to může být pretty cute and sexy (docela roztomilý a sexy:D)

Teda takhle jsem zatím ještě nikoho vymóděnýho neviděl:D Ale tak třeba za mnou na přednášce sedí kluk co nenosí boty, na zastávce šaliny (hnusnej brněnskej výraz pro tramvaj:D) jsem viděl lesbičky a nijak se nestydily na veřejnosti držet se za ruku (no já su z Jihlavy, tam jsem nic takovýho neviděl:D), no a pak se ještě olizujou na Špilberku... a vedle mě sedí kluk v křiklavým růžovým tílku a je taky hustej a holky z genderu mi třeba byly schopný zprovoznit internet - a ještě měly radost, že bouráme genderový stereotypy:D

A ještě anketní otázka k tomuhle obrázku;) Musíte kliknout na přidat komentář a anketa se vám tam zobrazí;)

Chystám článek, tak buďte připravený...

Tue, 06 Oct 2009 10:57:43 +0200

A o čem bude? Tady jen takovej výcuc - o nadrženejch brněnskejch šalinách a trolejbusech... O tom, co znamená být muž... Co znamená být žena... Co znamená být gay... Co znamená být lesbička... K čemu nás to automaticky "předurčuje"... O životě v novém městě... O sexu v kombinaci s láskou a o lásce v kombinaci se sexem... No to možná bude víc než jeden článek Takže až budu mít svůj notebook, svoje obrázky a tak dále, tak se dočkáte (a nebude to trvat nijak dlouho, tak nebojte) a teď už pádím na přednášku....

Jak vidíte žádný nový článek:D

Fri, 18 Sep 2009 22:12:40 +0200

A co to znamená? Že se nemám z čeho vypisovat (myslím depresi;), takže ani žádnej novej článek nebude... Možná časem:D

Do not you like me? Me? So fuck you off! Because I am the best one;);););););) Part 2

Fri, 04 Sep 2009 02:13:50 +0200

Další věc... Zpochybňovat můj odhad na lidi, toho jak je vidím, že většinou vím naprosto přesně jak budou reagovat, že vím co si můžu dovolit, že vím co mám říct, že vím, jak je utišit, co jim pomůže, co chtějí... Já nevím prostě je to instinkt, kterému když věřím, když mu naslouchám, tak funguje... Pokud se ale bojím, že špatně zareaguju, špatně odhadnu situaci - v takových chvílích mě napadne, že člověka rozčílím tak, že svůj hněv, svojí zlobu, nebo jakoukoliv jinou negativní emoci obrátí proti sobě nebo proti mě, a proto radši nic neudělám. A denně potkáváte spoustu lidí, kteří takovéhle stavy zažívají a já mám tu schopnost jim pomoct, poradit... Pokud se ale bojím, tak je mi tenhle instinkt k ničemu... Mám hroznou radost, že tohle dokážu, že dokážu lidem poradit a pomoct (a proto jdu studovat sociální politiku a sociální práci). A poslední měsíc? Nic! Tahle má schopnost, instinkt byl jedním z nejignorovanějších smyslů ze všech, protože jsem si myslel, že nemám pravdu, že takhle to fungovat nebude... Důvod? Těch důvodů bylo víc, ale myslím, že tady je na vině asi psychoterapeutická skupina (je to ironie, že skupina, která mi nejvíc pomohla, mě naopak zablokovala...) Párkrát se stalo, že jsem jistou věc, jistou životní zkušenost nebo problém nějakého člověka viděl jinak než dalších 6 lidí ve skupině, takže jsem si říkal, že nemám pravdu, že pravdu musí mít oni, že ale přece není možný, a oni jsou chytřejší a je jich víc... i když mi to přišlo jasný a měl jsem jistotu, že bych dotyčnému poradil jinak, že bych řekl něco úplně jinýho, že jsme se nedostali tam kam jsme měli.... A teď už vím, že jsem měl pravdu, že i když mě těch 6 lidí přesvědčilo, že oni mají pravdu, nebylo tomu tak... A tady je vina i na mé straně - proč jsem nedal na sebe a nechal se zvyklat, že nemám pravdu, že i když mi něco přijde jasný, vím, že mám pravdu tak mlčím... A nebo v lepším případě se nedokážu vyjádřit, aby mě ostatní pochopili... Nebo je přesvědčit, že mám pravdu já... Jinak to, že jsem měl pravdu mě neuspokojilo, protože v tomhle případě jsem chtěl aby měli pravdu oni;) Prostě tady jsem selhal, co se týče důvěry sám v sebe... a většinou jsem tak sebevědomej...

Jinak další věc? No tak ta padá kompletně na mojí hlavu... Zamilovat se do člověka, u kterýho víte, že o vás nestojí? Blbost... Většinou bych rychle utekl. Proč jsem to proboha neudělal i teď? A plácal se v tom tak dlouho? Proč jsem si nenafackoval a neřekl rezolutní ne, jak jsem to jednou udělal? (To jsem byl zabouchlej do kluka, co byl na holky...:D) Proč jsem si řekl, že to risknu, že to může vyjít? OK, ten člověk za to stál a dokonce je i gay, a co se týče osob, do kterých jsem byl zabouchlej má 1. místo... Ale i tak. Opět jsem akorát dokázal přesvědčit sám sebe, že jsem neschopnej, trapnej, naivní zoufalec. A přitom to nebyla moje chyba (což vidím až teď po měsíci:D), tohle prostě nikdy fungovat nemohlo z mnoha důvodů, který stačí, že znám já a rozepisovat je tady nebudu;) Proč? Protože je to moc intimní a není to o mě... Je to tajemství;)

A proč mě odmítnutí člověka (ok - velmi důležitého člověka:D) takhle zvyklá? Takhle přesvědčí o sobě pochybovat? Přesvědčí o tom, že si nikoho nenajdu, protože su naprosto nezajímavej? Přece bylo tolik kluků, který o mě měli zájem... A já su hrozně vybíravej a čekám a čekám a čekám na toho pravýho...

A samozřejmě nesmím vynechat poštu... Jak jsem se proboha mohl přihlásit na poštu? Vstávat ráno ve 4 a chodit z pošty ve 3 (když jsem opravdu stíhal:D) ve 4 nebo v pět - když máte placenejch jen 7,5 hodiny... Jak jsem se sem mohl přihlásit, aniž bych si o tom něco zjistil? Jak mě mohlo napadnout, že tahle je brigáda pro mě:D? Pošta mě akorát přesvědčila o tom, že su totální debil, protože ostatní chodili domů už třeba i v 1... Čím to asi bylo? Třeba tím, že jsem měl jeden z nejhorších rajónů... Že snad nikdo neměl vždycky víc rekomand než já;) asi tak... A nemělo to konce, každý den od 4 do 4, né li dýl... I když pošta nebyla jen strašná - ke konci už to šlo... Hlavně díky brigádníkům okolo, s kterejma sem se fakt hodně nasmál a který byli suprový. Zjistil jsem, že jsem ještě rychlejší než paní pošťačka, co tam chodí normálně. S ostatníma brigádníkama jsme hráli, kdo přijde dneska první, a dokonce jsem se svým blbým rajonem i jednou vyhrál:D Protivný lidi jsem už ke konci dokázal ignorovat nebo jim většinou velice stručně, jasně a flegmaticky vysvětlit, že tupí jsou oni a né já... Když si stěžovali na totální kraviny a chyba nebyla na mojí straně... Takže výsledek? 50:50, žádná výhra teda brigáda na poště nebyla... Vyhovuje mi brigáda, kterou mám celoročně a to je uklízení kanceláří, člověk si u toho skvěle popřemejšlí, nikdo ho neruší, v klidu, mám placený 4 hodiny i když mi to trvá jen 2;) a hlavně nemám pocit, že už nikoho nechcu vidět. Protože na poště strávit s lidma 12 hodin v kuse, to je fakt na zabití, to už pak ani nechcete chodit ven s kámošema, jen někam zalízt a bejt sám... Takže příště budu vybírat brigádu opravdu pečlivě, už žádný balancování na hraně vlastních možností...

Takže tohle všechno je za mnou, já jsem opět nejlepší, mám vždy pravdu, nebo si to chcu aspoň myslet;) A i když jsem jinej, divnej a někdo jinej se mi kvůli tomu směje, kritizuje mě za to, nebo se mu to nelíbí... To není můj problém;) Já su s tím naprosto spokojenej...

A pokud byste se snažili mi můj život zamotat míň, byl bych přece jen rád, protože občas si dokážu sám uškodit víc, než všichni lidi okolo mě dohromady:D A nést ten úžasný otazník, kdy prostě nevíte... Ee, díky;)

Do not you like me? Me? So fuck you off! Because I am the best one;);););););) Part 1

Fri, 04 Sep 2009 01:58:23 +0200

Myslím, že krize je zažehnána... Myslím, že už znám důvody a viníci budou potrestáni.... Myslím, že už se v tom dál plácat nebudu... Myslím, že opět můžu vzpříma stát, zvednout oči a říct, co si myslím. Myslím, že už můžu;)

Tak teď trapně začnu, jak jsem byl vždycky jinej než ostatní... A líbilo se mi to a hodně jsem s tím provokoval... Jak jsme s kámošem chodili za ruku (prostě né za ruce, ale jako když chlap vede ženskou, třeba ve společnosti nebo tak;) v 7. třídě a měli jsme srandu z toho, že z toho mají srandu ostatní a dokázali si to obhájit. Bavilo nás provokovat a bavilo nás bejt jiní a upozorňovat na sebe... Prostě typickej extrovert:D, co na sebe pořád upozorňuje (prostě puberťák), kterej ale kolem sebe má spoustu lidí a je mezi lidma rád...

Pak přišlo období - řekněme období po šikaně - nebudu to nijak rozepisovat, už je to dávno vyřešený, kdy jsem se bál lidí, nekomunikoval skoro s nikým, byl uzavřenej do sebe a bál se kontaktu s kýmkoliv cizím (taky se tomu říká sociální fobie;)

Zašlo to tak daleko, že jsem si už neměl skoro co říct s kámošema a ven s nima chodil opravdu jen velmi málo. Nechtěl jsem nikoho vídat. Připadal jsem si bezcennej, bez života, špatnej(=gay) můj názor neměl cenu, naprosto nezajímavej, nudnej, otravnej, co nikomu nic nedává a sedí ustrašeně v koutě, zděšený z toho, že si ho někdo všimne, promluví na něj a bude po něm něco chtít - třeba odpověď...

Co mě rozhoupalo něco dělat? Něco změnit? Byl jsem se svojí kámoškou (Libou) venku a šli jsme na pohár... a já tam hodinu mlčel a tvářil se naprosto zničeně... Ona se snažila dělat, že si toho nevšímá, pořád o něčem povídala, pak se na mě naštvaně podívala a řekla, že už toho má dost, se na mě koukat, když se poslední dobou tvářím, tak jak se tvářím... Že jestli mám nějakej problém, tak ať jí to řeknu, čímž mě opravdu vyděsila:D Tak jsem šel po chvilce domů a nic jí neřekl...

Stál jsem na balkoně (ne hned jak jsem přišel domů, ale časově to tak nějak odpovídá tomuhle období) a říkal si, že by bylo super skočit, že by se všechno vyřešilo... Že bych nemusel nic vysvětlit, všechno mi přišlo beznadějný... Tahle myšlenka, mě celkem vyděsila, protože mi došlo, že kdybych skočil - samozřejmě, že to byla jen představa, že jsem nechtěl skočit doopravdy, že si prostě jen říkáte - co by kdyby a necháte se unášet fantazií... A došlo mi, že jsem ostatním nedal šanci, nesvěřil se, že bych jim ublížil a oni by neznali důvod a vyčítali by si to...

A zároveň jsem věděl, že sám na to nestačím, že už to zašlo moc daleko... Asi největší problém jsem měl s tím, že sem gay, pocit izolace od ostatních, před kterýma jsem měl ono velké "tajemství". Na internetu jsem se snažil najít nějaký gay skupiny - a můj plán? Hodně naivní...:D Můj plán byl, že na nějaký gay skupině najdu pana super úžasnýho, který mě provede celým tím obdobím smíření se s tím (coming outu;) že za mě všechno vyřeší, já ho představím jen doma - kde se bude všem líbit, budem žít jako v pohádce a všichni budem spokojení:D:D jj hezkej plán... A z části i vyšel;) na internetu jsem našel kontakt na psychoterapeutickou gay skupinu. Znáte takový ty americký filmy, jak tam sedí v kruhu a povídají si o problémech - prostě skupinová terapie? Určitě znáte;) Tak sem já jezdím... Tady jsem objevil, že přece jen existuje člověk, kterej je úžasnej a kterej mě provede tímhle obdobím s jistotou, a i když se spolu občas budeme bát, tak to nakonec zvládneme, člověk který se bude líbit i ostatním a kterého budou mít rádi, za to jaký je... Koho? Sebe samotnýho... A to, že jsem se k těm problémům postavil čelem a neutekl, zvládnul je, všechny přesvědčil, že vůbec není problém, že su gay... To mě hodně posílilo sebevědomí, už vím, že je spousta věcí co dokážu, když si věřím a stojím si za svým...

Moje zážitky jsou jiné, zajímavé, pro někoho podivné, většinou bez alkoholové:D Hledám něco jiného, než je prchavej zážitek z kalby, kdy se všichni pod vlivem alkoholu kamarádí (není to myšleno jako kritika;) a neříkám, že zde nemůžou vzniknout přátelství nebo i vztah na celý život;) a zároveň je to i nevýhoda, protože je fakt, že zde se dá dobře seznámit a dostat mezi lidi...

A teď proč mi nevyhovujou kalby a proč mi vadí takhle se kamarádit? Přece je to občas sranda ne? Takhle se seznámit... Protože, jak říká moje psycholožka - moje vztahy (kamarádské, partnerské...) jsou o bytostné sounáležitosti (tohle označení se mi nelíbí, nevím proč - ale zní to divně)... Prostě jde o to, že lidi s kterými kamarádím, tak ... Nevím, jak to popsat, tohle asi nejde:D Prostě se cítím bezpečně s lidmi, které znám, kterým věřím, poznám co cítí, dají najevo své pocity, jsou mi fakt blízcí, nebojím se s nimi říct svůj názor, naprosto si důvěřujem, víme, jak bude druhý reagovat v dané situaci a opravdu se známe... Podporujeme se, dáváme si najevo, že nám na druhém záleží (nemyslím teď že si to 100x denně řekneme, ale poznáte to z gest, z chování)... Prostě asi to nejde přesně popsat, ale takhle to mám a takhle su spokojenej. Bohužel to i znamená, že do této kategorie nemůže patřit každý... Za celý život se mi to povedlo (co si pamatuju) se 4 lidma, kteří mi byli opravdu blízcí (nebo jsou;) a taky to neznamená, že když se sem někdo dostane, že je zde napořád... A vyvolávat ve mě pocit, že lidi snadno zavrhuju kvůli své netoleranci... TAK BACHA;) Přece můžou patřit jen do kategorie kamarádi... To že někdo patří do kategorie bytostné sounáležitosti, neznamená, že tam bude napořád a neznamená, že je moje chyba, když odsud vypadne... Vyhazov (hezkej název pro konec bytostné sounáležitosti) byl naprosto zaslouženej... Takže mi je jedno, co si kdo říká... Ale nikdo nebude říkat, že chyba byla na mojí straně. Já snahu měl, vyhazov nebyl definitivní a možnost vrátit se byla vždy (samozřejmě, že jen určitou dobu a samozřejmě, že jsou určité meze, které když se překročí, tak je konec definitivní;) A není to tak, že bych se rozhodl, že už s danou osobou nebudu nikdy kamarádit a konec - většinou se jednalo o dlouhé a ne zrovna veselé období loučení a snahy se od daného člověka odtrhnout. Zároveň se mám natolik rád, abych se odtrhl a šel dál, protože proč být s někým, když přítomnost dané osoby vám ubližuje, ničí vás a vy žijete už jen z toho, že před půl rokem jste byli dokonalí přátelé, tak třeba se to vrátí? Blbost;) Prostě někdy je čas zavřít oči a jít dál i když to bude chvíli bolet, ale lepší než se v tom plácat...

Blbá nálada - jako obvykle

Mon, 31 Aug 2009 23:25:44 +0200

A přitom dneska vypadalo všechno tak nadějně... Já to nechápu, ale pak prostě přijde jedna malá blbost a moje celodenní dobrá nálada je v hajzlu... Už jsem měl v plánu i článek - zajímavej, inteligentní... A nic nebude. Jdu spát...

Já nevím (už zase). Přijde mi, že mi uniká něco podstatnýho. Mám neodbytný, neměnný, trvalý, deptající pocit, že je něco špatně, strašně špatně a mě uniká smysl toho, co je špatně a to je na tom to nejhorší...

A kdybyste mě znali před psychoterapeutickou skupinou a poštou, tak byste rozhodně neřekli, že jsou u mě takovýhle stavy možný...

Před měsícem a půl bych vám řekl, že: Jsem úžasnej, chytrej, sexy, vyřeším všechny problémy (svoje i ostatních), všechno zvládnu, baví mě brigáda, miluju svoje kámoše (hlavně Doru), moje rodina není nejhorší a nejpošahanější, mám spoustu zájmů a koníčků, co mě baví, rád chodím do školy, protože tam mám spoustu kamarádů, mám nějaký cíle (dostat se na VŠ), chci změnit svět k lepšímu, chci pomáhat ostatním lidem, baví mě blbnout jako malý dítě, rád si hraju, rád vymýšlím blbosti, věřím lidem a nevěřím tomu, že jsou tak zlí a zákeřní... Neočekávám od nich nic špatnýho...

A teď? Problémy odkládám, protože se mi nechcou řešit... Nepřipadám si úžasnej, sexy, chytrej a už vůbec ne jako génius..., pořád miluju svojí kámošku Doru ta jediná mi dokáže poslední dobou zvednout náladu ... moje rodina je pořád pošahaná a bratr je kretén, dneska se se mnou "rval" (ze srandy) a kleknul mi na záda (váží o 24 kilo víc než já) a já se nemůžu skoro celej den hnout (a ibalgin na bolest už přestává fungovat...).

Nic mě nebaví poslední dobou... Prostě věci, co mě bavili dřív mi přijdou spíš jako z povinnosti, abych něco dělal a zabavil se, abych celej den neležel jen v posteli a nepřemejšlel nad svým podivným stavem, kterej nemůžu identifikovat... Už ani nevidím ten hlavní cíl, kvůli kterýmu bych měl ráno vstát... Dřív to byla VŠ a hlavně mi můj život přišel úžasnej, zábavnej a objevnej, ale co teď? Nějakej cíl? Jakej? Práce? No fuj, práce... Manžel a děti? No to se asi nikdy nedočkám...

Lidi okolo mě? No tak to je úplně bez komentáře... Protože v současné době jsem odepsal tak nějak 3 lidi, kteří pro mě byli hodně důležití (2 z nich můžeme říkat i "vzory"). Jo moje psycholožka by ze mě měla radost... Protože na skupině mi říkala, že má strach, aby moje zásadovost a pravidla, kterými se řídím, nevedly k netoleranci vůči ostatním... Ale já si nemůžu pomoct, prostě existuje určitá mez, kterou když dotyčná osoba překročí, tak je konec... Sorry... Já su hodně tolerantní. Nikoho neomezuju. Nesnažím se nikoho změnit... Protože s lidma, s kterýma kamarádím, tak je to proto jaký jsou. Né proto, abych je měnil, jak se to líbí mě... Ale je pár věcí, co mě fakt dokáže naštvat. A nebudu to tady rozepisovat (ani nemůžu:D)

A opět řeším dospělácký věci... FUJ.. fuj... fuj... To je největší opruz... opět neblbnu a nechovám se jako malý dítě - což mi vždycky tak šlo a bavilo mě to... Vymejšlet blbosti, nachytat někoho, bavit se o nesmyslech, vyhrát si s malichernejma kravinama, smát se nesmyslům... A já už tohle nedělám, protože jsem moc vtaženej do světa dospělých... Do světa, kde se přetváříme, kde neříkáme, co si myslíme, protože musíme ukázat, že jsme ti rozumní, klidní, vyrovnaní jedinci, co mají rozum... Co všechno dokážou, co nemají problémy, co jsou lepší než ostatní, co neříkají, co si myslí, co upřednostňují finanční zájmy nad ostatními zájmy (já vím, že finance jsou důležitý, protože bydlet pod mostem by mojí náladu nezlepšilo ani kdybych se mohl chovat jako malý dítě a dělat si co chci... a že bych pod mostem asi moc věcí dělat nechtěl).

Já prostě nevím. Nevíte vy, jakej je můj problém? Já se v sobě teďka moc nevyznám...

Jak zkazit písničku:D

Mon, 31 Aug 2009 14:44:59 +0200

Originál...

A něco, co se snaží přiživit na týhle písničce ve stylu Barbie...:D

I will try... express myself. Express the way that my heart beats...

Sun, 30 Aug 2009 20:14:58 +0200

Dnešní článek? Většinou tu vyjadřuju svoje pocity, stavy, touhy a dneska toho bude pěkná kupa:D Jinak intenzita pocitů či stavů je znázorněna počtem v daném řádku;) Takže přijemnou zábavu:D I když pochybuju, že tohle bude zábava... A ani nevím co tím chci říct, ani nevím, jakej komentář k tomu můžete přidat, když je to bez otázky - možná, jak se máte vy?;)

Žiju, žiju, žiju?

Umírám, umírám, umírám

Směju se, směju se, směju se

Čekám, čekám, čekám, čekám, čekám, čekám, čekám, čekám, čekám, čekám

Nemůžu, nemůžu, nemůžu, nemůžu, nemůžu, nemůžu, nemůžu, nemůžu, nemůžu

Miluju, miluju, miluju, miluju

Nenávidím, nenávidím, nenávidím, nenávidím, nenávidím

Ubližuju, ubližuju, ubližuju

Odháním, odháním, odháním

Vyvolávám, vyvolávám, vyvolávám

Působím, působím, působím

Ovlivňuju, ovlivňuju

Sleduju, sleduju, sleduju, sleduju, sleduju

Přehlížím, přehlížím, přehlížím, přehlížím, přehlížím

Snažím se, snažím se, snažím se, snažím se, snažím se

Neumím, neumím, neumím, neumím, neumím, neumím

Chybuju, chybuju, chybuju, chybuju, chybuju, chybuju, chybuju

Vztekám se, vztekám se, vztekám se, vztekám se, vztekám se, vztekám se

Nesnáším, nesnáším, nesnáším, nesnáším, nesnáším, nesnáším, nesnáším

Hádám se, hádám se

Fňukám, fňukám, fňukám, fňukám

Lituju, lituju, lituju, lituju

Lituju se, lituju se, lituju se, lituju se

Utíkám, utíkám

Opouštím, opouštím, opouštím, opouštím, opouštím

Jsem, jsem, jsem, jsem, jsem, jsem, jsem, jsem, jsem, jsem, jsem, jsem, jsem

Bojuju, bojuju, bojuju, bojuju, bojuju, bojuju, bojuju

Soucítím, soucítím, soucítím, soucítím

Trpím

Pomáhám, pomáhám

Raduju se, raduju se

Nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím

Mám, mám, mám, mám, mám, mám, mám, mám, mám, mám, mám, mám, mám

Nemám, nemám, nemám, nemám, nemám, nemám

Chybí mi, chybí mi, chybí mi, chybí mi, chybí mi, chybí mi, chybí mi, chybí mi

Musím, musím, musím, musím, musím, musím, musím, musím

Můžu, můžu, můžu, můžu, můžu, můžu, můžu, můžu, můžu, můžu

Chci, chci, chci, chci, chci, chci, chci, chci, chci, chci, chci, chci, chci, chci, chci, chci, chci

Zvládám, zvládám

Nezvládám, nezvládám, nezvládám

Podrážím, podrážím

Lžu

Mluvím, mluvím, mluvím, mluvím, mluvím, mluvím, mluvím, mluvím

Mlčím, mlčím, mlčím

Vzdávám se, vzdávám se, vzdávám se, vzdávám se

Vzdávám, vzdávám, vzdávám, vzdávám

Nechci, nechci, nechci, nechci, nechci, nechci, nechci, nechci, nechci, nechci, nechci

Učím se, učím se, učím se, učím se, učím se, učím se, učím se

Učím, učím, učím

Toleruju, toleruju, toleruju, toleruju

Přestávám, přestávám, přestávám, přestávám, přestávám, přestávám

Soudím, soudím, soudím, soudím, soudím, soudím, soudím, soudím, soudím

Odsuzuju, odsuzuju, odsuzuju, odsuzuju, odsuzuju, odsuzuju, odsuzuju

Hájím, hájím, hájím

Nemůžu, nemůžu, nemůžu, nemůžu

Pracuju, pracuju, pracuju, pracuju, pracuju, pracuju, pracuju

Ničím, ničím

Křičím

Vtipkuju, vtipkuju, vtipkuju

Nudím, nudím

Nudím se, nudím se, nudím se, nudím se

Zakrývám, zakrývám

Maskuju, maskuju

Popichuju, popichuju

Nevěřím, nevěřím, nevěřím, nevěřím, nevěřím, nevěřím, nevěřím

Věřím, věřím, věřím

Sním, sním, sním, sním, sním, sním

Doufám, doufám, doufám, doufám, doufám, doufám, doufám, doufám, doufám

Poslední dobou:

Nevím jestli žiju nebo umírám.

Se směju, protože se směju rád, zvlášť s určitýma lidma a aspoň na chvíli zapomenu na věci, co mě štvou.

Nemůžu spoustu věcí, ale spoustu věcí zase umím a zvládám.

Jsou jistí lidé, které miluju a nenávidím zároveň, nenávist je ale větší... Miluju a nenávidím i sám sebe - sám sebe, ale miluju víc než nenávidím...

Sleduju lidi a věci okolo sebe. Vidím, že dělají něco špatně a soudím. Ve většině případů i odsuzuji. Trest? Přestávám s nima mluvit a kamarádit... A je to špatně?

Mlčím než abych se dohadoval, ale jak kdy, občas se radši zhádám, než abych mlčel.

Sním a doufám, že všechno bude lepší. Sním a doufám, že jednou nebudu řešit malicherný blbosti, ale manžela a děti...

Jak vzniká homosexualita?

Sat, 29 Aug 2009 23:34:31 +0200

Můj blog... Proč sem píšu? Poslední dobou, kdy jsem měl depresi, mi blog pomáhal se z toho vykecat a bylo mi trochu líp (že to byla velká deprese svědčí i to, že denně přibyl jeden článek:D) Taky tady píšu články, názory, zážitky, u kterých mě zajímá, jaký názor mají ostatní, proto jsem rád, za jakýkoliv komentář... A dnes mi to nedá, abych sem jeden komentář nezkopčil a nezaložil na něm dnešní článek... Takže comment je k článku Tradiční rodina versus Rodina:

.........

Jak pěkně se mi tohle četlo. Popravdě už je to dýl, co jsem si stejnou otázku kladla i Já. Věnovala jsem tomu článek na jednom z mých sta blogů...A lidé mi odpovídali, vesměs tak, jak tady odpovídají tobě. Ale co s tím.
Opravdu jsem toho názoru, že děti vyrůstající v rodině s rodičič stejného pohlaví v dospělosti budou mít sklok k homosexualitě, ale taky je možné že nebudou. (a i kdyby měli, tak co jako..)
Ovšem nemyslím si, že rodiče stejného pohlaví neumí vychovat dítě, z dítěte člověka schopného žít a milovat :).
A o to přece jde, vychovávat děti s láskou. ( a řekněte kolik je heteráků, co svý děti bijou, házej je do děcáků a neznaj se k nim?!*zlé oči*)
A pokud někdo chce argumentovat tím, že děti z těhle rodin budou vystaveny většné/věčné(jak se to píše sakra?:D) šikaně okolí..no promiňte, ale když je nikdo nevychoval k toleranci, tak co chcete?

.........

Jak si myslíte, že vzniká homosexualita? Hodí se vůbec slovo vzniká? A jak vzniká heterosexualita? Myslíte, že se to dá odkoukat od rodičů a lidí okolo? Pokud ano, jaktože existují homosexuálové? Přece společnost je založena na tradiční rodině - muže a ženy, kteří vychovávají své děti... Takže existovali by vůbec gayové a lesbičky, pokud by tahle teorie byla pravdivá? Asi ne:D Leda že by se vaše maminka nebo tatínek chodili pusinkovat s jinýma maminkama, či tatínkama a ještě vás nechali koukat... A myslím, že žádný gay či lesbička takovou zkušenost nemá... A je i vědecky dokázaný, že homosexualita je vrozená. To že budete gay či lesbička je rozhodnuto už v dětství, a tyto "sklony" se začnou rozvíjet v době, kdy se začne rozvíjet vaše sexualita. Okolí na vaši sexuální orientaci nemá žádný vliv;)

I am tired of a wrath, spite and despite around me...

Fri, 28 Aug 2009 23:05:19 +0200

Ráno jsem vstával dost těžce, ale vstal jsem... Kupodivu:D Ale co mě dneska totálně vydeptalo nebyla pošta, nebyl ON, nebylo nevyspání (i když to mi nijak nepomáhá)... Ale všichni lidi okolo... Dneska bych někam zalezl a nejradši nikoho neviděl. Dneska jsem měl pocit, že všechny lidi nesnáším... Všichni jsou to kreténi rasistický... Když nejsou rasisti, tak dělaj, že se nic neděje (i když ono je lepší se do toho občas nemíchat, protože se akorát přileje olej do ohně - nebo jak je to blbý přísloví...

Ráno jsem zapnul internet a první zpráva co jsem našel, bylo že vypískali Madonnu, nejde o to, že je to Madonna (a téměř všichni gayové jí žerou; v 80 letech byla ikonou gay komunity a její největší zastánkyní), ale důvod proč jí vypískali... To asi neuhádnete... Madonna se dozvěděla o rasismu vůči romům a gayům v této "civilizované", evropské zemi, která je členem Evropské unie a prohlásila, že jí je z toho smutno... Že žádný člověk by neměl být diskriminován a publikum začalo bučet... http://www.novinky.cz/kultura/177524-madonnu-pri-koncerte-v-bukuresti-vypiskali-kvuli-obhajobe-romu.html

http://aktualne.centrum.cz/kultura/hudba/clanek.phtml?id=646112

Když se řekne Madonna, tak každej snad ví, že je proti rasismu, bojuje za lidská práva, má adoptovaný děti z Afriky, spousta tanečníků z jejího souboru jsou gayové (né-li většina)... Přivezla s sebou i romskej sbor, kvůli kterýmu upravovala písničku nahoře... Prostě nechápu, proč na její koncert jdou lidi, kteří nesouhlasí s jejími názory a jsou rasisti? To je jako kdybych poslouchal hip - hop (texty - hele pičo narvu ti ho tam... a takový) a pak na ně na koncertu křičel, že jsou vypatlaný debilové a divil se jaký jsou jejich názory (přičemž z písniček se to fakt nedá poznat:D) Aspoň já si teda vybírám písničky a zpěváky podle toho, o čem mají texty - většinou si je překládám, abych neposlouchal nějaký blbosti a taky mě zajímá, co si ten zpěvák myslí, jakej je a tak a musím s ním souhlasit... Protože většinou je v jeho /jejích/ písničkách něco o nich, ne? A že Madonna podporuje gaye je naprosto jasný, takže tohle prostě nechápu a nechápu rasismus...

To nebylo jediný, co dneska zkazilo mojí náladu... Lidi jsou fakt debilové okolo mě. Dneska jsem jel trolejbusem. Na zastávce tam nastoupil pán, na kterým bylo vidět, že je postiženej. Sedl si tak, že si sedl na dvojsedačku (v trolejbuse byla ještě spousta volnejch míst) a dal si nohy nahoru i s botama a rukama si je držel - seděl schoulenej. Nijak jsem si ho nevšímal a jako vždy jsem poslouchal mp3... A najednou slyším hlasy, jak se celkem nahlas baví, ani jsem si toho nevšímal (ráno vstávám ve 4 hodiny, takže si nevšímám skoro ničeho:D) a hlasitost se stupňovala a pokřikování bylo čím dál víc... Tak jsem se otočil co se děje a kolem tohohle člověka stálo asi pět lidí v čele s jednou starou paní a všichni na něj křičeli a nadávali mu (zaslechl jsem jen konec (tak 15 vteřin), když jsem si sundal sluchátka a on na ně chudák zděšeně koukal a radši rychle vystoupil s vyděšeným výrazem... No ta ženská měla štěstí, že jsem si jí nevšiml dřív, protože kdybych jí slyšel, tak bych jí seřval (ale je těžký jí seřvat, když nevím, jestli mu nadávala nebo co tam vyváděla, ale podle reakcí to bylo asi celkem jasný, jenomže já než se rozkoukal, tak pán byl zděšenej pryč a ty lidi už seděli vzadu) Takže su naštvanej i na sebe, že v takovýhle situaci nedokážu zakročit... A opět - tohle fakt nechápu, přece doba, kdy se postižení zavírali do ústavů je už dávno pryč, tak proč všechno tohle? Proč si musíme všímat věcí a lidí, kteří nás neomezují, nic nám nedělají? Jenom jsou prostě jiní a vyčnívají... A ostatní dělaj, že nic nevidí a já nic neslyšel, protože jsem poslouchal písničky... Přece žijeme v 21. století ne? Ale to asi nic neznamená...

The score is 2 to 2... That is all enough... I wanna have time off.. I do not wanna play again...

Wed, 26 Aug 2009 21:50:11 +0200

Nedávno jsem někdo četl, že skutečnou lásku potká člověk jen jednou za život... No možná to bylo v nějakým filmu, protože to nezní moc pravdivě... Nebo myslíte, že to tak je? Že existuje člověk, který (ať už k vám pasuje nebo ne) je skutečně ten jeden jediný na kterého budete myslet po celý život, i když budete s někým jiným? Nebo budete myslet na onoho člověka a dosadíte si ho do svých perfektních představ i když by skutečnost byla úplně jiná... A kdo je pro vás onen vysněný?

K nadpisu... Pokud by člověk měl potkat jen jednu životní lásku, tak nevím. Za celý můj život jsem potkal 2 lidi, u kterých bych si troufl říct, že jsem do nich byl totálně zabouchnutej... No a řekl bych (i když je odvážné to tvrdit:D), že do mě byli totálně zabouchlí 2 kluci. Skóre je teda 2:2... Tak už to tak necháme a dáme pauzu jo;) I když jsem totálně soutěživej typ, tahle hra se mi nelíbí... Už ani nemám sílu hrát a nechci... Prostě někdo by tu byl, ale já už nehraju, protože když člověk prohraje, tak se z toho přece jen hoooodně dlouho dostává, občas i s nějakýma šrámama do budoucna...

Většinou už pak člověk ani nemá chuť se hrnout do něčeho dalšího... Což teda já se rozhodně nikam nehrnu, protože nesnáším randění, nesnáším seznamování s novejma lidma a trvá mi hrozně dlouho než někomu důvěřuju...

A většinou si říkám, že už do ničeho takovýho nespadnu, ale znáte to, přijde někdo jako ON (nemyslím teď nikoho konkrétního) a rozum je v háji a vy koukáte na svět trochu jinak:D

No a když to nevyjde, sebrat poslední zbytky důstojnosti a odejít, slepit co se dá a nějak přežit další dny bez úhony svojí nebo lidí v okolí je většinou dost kritický...

I když to měl bejt hrozně duchaplnej článek, tak jsem se nakonec podřídil obrázkům, aby pasovali do článku... I když myslím, že i tak jsem řekl, co sem chtěl... Tak uvidíme... Jak jste na tom vy se vztahama a rozchodoma? Taky vám přišlo tohle léta tak strašně depresivní, co se týče vztahů? A myslíte, že můžete s osobou, kterou milujete, jen kamarádit? Nebo je lepší to utnout a už se vůbec nevídat, když nedostanete, to co chcete a potřebujete, po čem toužíte?

Můžete si vybrat;) Máte dvě možnosti - pachatel nebo oběť?

Tue, 25 Aug 2009 20:56:22 +0200

Ok, tak k tomuhle obrázky nebudou, protože když jsem zadal do google victim, tak se mi zvedl žaludek, co vylezlo za obrázky... Já ani nevím, jak mě to napadlo, ale přemýšlel jsem nad tím cestou z práce... Vždycky když se něco stane - nehoda, vražda, znásilnění... tak jednoznačně vyplývá (hlavně teda zprávy na nově), že pachatel je bezcitnej hajzl a oběť musíme politovat. V případě vraždy nebo znásilnění se s tím (nevím jestli vždy) asi dá souhlasit. Ale u nehody? Nebo co třeba zabití v afektu? Může za to ten člověk? Existuje vražda v afektu (stav, kdy si člověk nepamatuje a neuvědomuje své chování) nebo jde jen o vymyšlenou obhajobu kvůli nižšímu trestu? Otázka tedy zní, kdybyste si měli vybrat, chtěli byste být radši oběť nebo pachatel? Přeberte si to jak chcete, na jakýkoliv případ - nehoda, autonehoda, fyzický útok, sexuální útok, (nevím jestli vražda, tam asi není co řešit, ale můžem to tam dát taky). Nevím s čím bych se já vyrovnával líp... Možná s tím, že mě někdo napadl, protože někomu jinýmu bych asi po čase odpustil, zatímco s tím, že bych já někoho napadl nebo zmrzačil (myslím teď vlastní aktivní snahou), tak bych se asi nikdy nevyrovnal s tím, že ve mě něco takovýho je... Ale nevím... Ani nevím, jak mě to téma napadlo, ale tak uvidíme, jak to vidíte vy;)

We make a progress...

Mon, 24 Aug 2009 21:26:33 +0200

Lidi mě neustále překvapujou... Nejen v negativním slova smyslu:) V mém rajonu na poště je na konci barák, kterej vypadá trochu jako squat a většinou tam nosím poukázky, sociální dávky a tak. Je to barák, kde jsou lidi sice nejchudší, ale nejštědřejší a celkem hodný... Minule jsem tam hledal nějakýho pána a neměl označenou schránku, tak jsem zazvonil na sousedy, jestli tam někdo takovej bydlí, a tak mi ukázali, kde bydlí. Minule mě na ulici zastavil nějakej pán (no není zrovna nejbystřejší, co si budem povídat...) a ptal se mě jestli vím, kdo to je:D což mě pobavilo a ptal se jestli vím, kde bydlí... Tak jsem mu řekl, že ne... Tak mi popisoval, že je ten pán, kterýho jsem minule hledal a že čeká nějakou důležitou poštu (poukázku), tak ať vím, kam mu to hodit, že mu nálepku strhli nějaký malí zákeřný děti:D Tak jsem mu řekl, že už vím, kde bydlí, že mu to donesu... Dnes jsem ho potkal po týdnu znovu a tak jako ke mě běžel (špatně se pohybuje, prostě je vidět, že je trochu opožděnej) a s radostí mi hlásil, že už si označil schránku, že už tam má nálepku a celej zářil, že to zvládl. Takže si připadám jak pan učitel ve zvláštní škole:D Takže na mém rajonu děláme pokroky;)

Další zážitek souvisí taky s poštou... Babička mi nosí oběd na úřad, kde mají sídlo sociální odbor a tak... Já jím dole, kde je prosklená hala a taky o kousek dál jsou informace. Dneska jsem měl k obědu grilovaný kuře a bylo nejvíc dobrý. Už jsem to měl skoro snědený, když si tam přisedli 2 mladý kluci (tak 16 - 18 let a byli romové), mě to nijak nevadilo, protože stůl je velkej a oni seděli o několik sedaček dál, takže mi ani do talíře nekoukali;) No měli jste vidět mojí babičku, jak vystartovala... Řešila něco o bydlení a mluvila nahlas a pak začala šeptat (ona šeptá fakt nahlas, ale poznáte to, že změní hlas:D) a začala: "No jo dneska jsou dávky, tak se tady začínaj slejzat všechny ty ...." A už to ani nedořekla, protože jsem vyvalil voči a vyjel na ní ať se vrátí k tématu a ani nezkouší něco takovýho říct... Oni na nás koukali dost podivně a divím se, že něco neřekli nebo neudělali, protože o mě někdo říkat, že jsem socka a tak, tak bych si to asi nenechal líbit. Takže jsem rychle dojedl oběd, a když jsme vyšli, tak jsem babičku ještě pěkně seřval a ona mi na to řekla, že pokud nezměním své názory (na její rasistické - nesnáší gaye, lesbičky, romy, cizince - já jdu studovat gender studies:D), tak spolu nebudeme moc dobře vycházet... A nevím, jsem na sebe pyšnej, že jsem její rasismus tentokrát netoleroval... A pošta byla v pohodě, dnešní den nebyl tak strašnej;) a byli jsme s Dorou na nákupech a vyhlídl jsem si pěknou mikinu, tak doufám, že jí budou zejtra ještě mít, prostě dnešní den byl v pohodě...

A věděli jste, že Ricky Martin je (údajně) gay? V nějakém rozhovoru přiznal, že jeho vyvolenou může bejt i vyvolený (ty jo to se blbě překládá do čj, když v angličtině nemají ty koncovky á, ý, takže se to hnedka nepozná a dá se to dobře zamaskovat, může mluvit o chlapovi a všichni si můžou myslet, že o ženský, dokud neřekne him (jeho) nebo her (jí):D chápete mě, že jo? Teď nemyslím ty co anglicky umí:D No a nějaká žena mu porodila dvojčata (umělé oplodnění) a on teď žije na nějakém ostrově a vychovává své dvě děti... A tvrdí, že je šťastnější než kdykoliv předtím... I když nemá onoho vyvoleného...

A to je všechno jdu spát, ráno brzo vstávám...

I hate all the happy couples around...

Sun, 23 Aug 2009 21:20:35 +0200

Proč mám dneska depresi, když už se zdálo, že je vše na dobré cestě? Že už se budu pořád jen na všechny usmívat, nikdo na mě nebudu už nikdy hnusnej a já to všem budu oplácet stejně a všechny světové problémy budou vyřešeny:D? Může za to můj úžasnej sen. Většinou jsem rád, že se mi něco zdá a taky, že si to pamatuju, když se ráno probudím...

Dnes jsem rozhodně rád nebyl. Jak jsem psal už v jednom článku, že si ze snu nepamatuju lidi, ale jen pocity... Tak tohle bylo podobný až na to, že tenhle sen nebyl rozhodně příjemnej... Byli jsme u nás doma a v televizi hlásili, že se z břehů vylily moře a oceány (díky ekologickému oteplování - ten ekologickej podtext nechápu, protože ekologie můj koníček není) a valí se na nás obrovská záplavová vlna, a všude kam se už dostala nebylo moc těch, co měli šanci na přežití...

Hrozně mě to vyděsilo, ale rozhlídl jsem se kolem sebe a tak nějak jsem s tím byl smířenej, že umřu, protože kolem mě byli lidi, který mám rád a který jsou pro mě důležitý. Rozhodli jsme se, že spolu půjdem za náš panelák, kterej měl 4 patra (ve skutečnosti jich je 5), že až vlna přijde, tak narazí prvně do něj a my za ním budeme schovaný... I když bylo jasný, že to nevyjde a my umřeme, tak to nebylo tak hrozný, protože jsme byli spolu. Všude panika, beznaděj, nic nefungovalo, lidi se chovali, tak jak se chovaj lidi v podobných situacích ve filmu (to znamená, že nečekali smířeně na smrt jako my, ale rabovali, mlátili se kvůli jídlu a pití a tak). A čekali jsme. Pořád byla slyšet televize, jak odpočítává, kdy se k nám vlna dostane... Odpočítávání došlo k nule a nic se nestalo... Vlna nepřišla a všichni lidi, co byli se mnou, se rozešli, že teda nemá cenu čekat na něco, co se nestane. Nedokázal jsem je přesvědčit, aby mě neopouštěli, že vlna přijde každou chvílí a zůstal jsem tam sám. Nejhorší bylo, že přišli cizí neznámí lidi, chytli mě za ruku a chtěli zůstat se mnou, že se tu schovají. Měl jsem hroznej pocit, že je všechno špatně, že umřu sám s cizíma lidma, kteří tam být nemají, a už nikdy neuvidím lidi, které mám rád a hlavně, že jsem naprosto sám...

Ani nevím, jak sen dopadl... Asi jsem tam umřel s úplně cizíma lidma... Prostě jsem se probudil s totálním pocitem beznaděje a zhnusení, že je něco špatně... Já nechápu v čem... Co je špatně? Většinou, když mám pocit deprese, tak dokážu identifikovat z čeho ten pocit plyne, problém vyřešit, a mít ještě radost z toho, jak jsem to zvládl. Poslední dobou se v tom ale fakt plácám. A ani nevím proč, nevím jak z toho ven a to je asi to nejhorší. Cítím se naprosto sám a izolovaně, přitom je kolem mě tolik lidí... A většinou jsou všichni zamilovaní a šťastní... A já si připadám ještě víc sám, proto je název článku...

Tradiční rodina vs Rodina

Sat, 22 Aug 2009 22:49:53 +0200

Žiju v zemi, kde jsou omezena má práva! Žiju v 21. století ve střední "civilizované" Evropě. A přesto jsem diskriminován na základě sexuální orientace.

Diskriminace o které mluvím se neděje každý den. Mohu jít nakupovat do obchodů, aniž by mi někdo bránil. Mohu říkat svůj názor. Můžu volit. Nediskriminují mě v práci (tohle říkám za sebe, protože znám případy, kdy homosexuální orientace byla důvodem šikany v práci...). Mohu se svobodně rozhodovat a nezavírají nás do ústavů nebo nebičují na ulicích, jako v jiných, méně civilizovaných zemích (někdo dokonce hrozí i smrt - http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/176558-v-iraku-poradaji-hony-na-homosexualy-ucpou-jim-anus-a-daji-projimadlo.html).Diskriminace o které mluvím se týká registrovaného partnerství. Víte, že gayové mohou uzavírat registrované partnerství? Jistě, že to víte. Všichni to ví. A kde, kdo si myslí, že tím bylo gay právům učiněno zadost. Víte, že rodina, dokonce i jedinec mají možnost adoptovat dítě? A víte, že pokud uzavřete registrované partnerství tak zákon přímo říká, že jedinci žijící v registrovaném partnerství přicházejí o právo adoptovat dítě... K čemu tedy je registrované partnerství? No tak to nevím... Řeší majetkové poměry sezdaných jedinců... Ale k čemu je dál to fakt nevím...

A nyní se dostáváme k nadpisu... Proč je tradiční rodina tak nadhodnocovaná oproti rodině, která se vymyká? Jistě, existuje pár paranoidních jedinců, kteří věří, že my všichni gayové (cca 400 000 obyvatel ČR) skončíme v pekle...

Netvrdím, že všichni gayové mají dostat dítě (stejné podmínky pro všechny - rodiny i jedinci, co chtějí adoptovat procházejí složitými testy a pohovory, aby děti získali). Dále také existuje spousta gayů, kteří nestojí o tom, mít děti (řekněme si to na rovinu - ne všechny děti představují pro rodiče radost...).

Ale přijde mi nefér, že si musím vybrat, jestli chci svatbu nebo možnost adoptovat dítě... Nelíbí se mi, že můj muž nebude můj manžel, ale registrovaný. Nechcu být registrovaný. Chci manžela a chci mít stejná práva, jako ostatní lidi. To že může mít dítě, kde jaká píča a potřebuje k tomu najít jen nějakýho čuráka (omlouvám se, ale tady se to hodilo), přece neznamená, že mají patent na dokonalé rodičovství... Existuje spousta "tradičních" rodin, které nefungují, děti jsou týrané. A existuje spousta netradičních rodin, kde je cesta k tomu mít dítě náročná, složitá, těžce vydřená a proto se o děti skutečně zajímají a starají (netvrdím zase, že všechny rodiny, kde se museli více snažit jsou na tom s výchovou na jedničku, třeba jim zase z dětí vyrostou rozmazlení fakani, ale jako by se tohle nedělo u tradičních rodin...)

Děti se dají získat i jinak než adopcí (krádež v parku:D - to není), potřebujete spermii a vajíčko atd... (tohle snad nemusím vysvětlovat:D) A nechápu, proč u tradičních rodin je možné, aby dítě mohlo být zapsaný u jednoho tatínka, pak když se rodiče rozvedou, tatínek se dítěte vzdá, si ho může napsat zase další tatínek, a takhle dál... - že by takhle vypadala tradiční rodina? Tak když já budu mít dítě (s kámoškou nebo nevím jak, prostě nějak - to by bylo už na moc dlouhej článek...) a budu ho chtít vychovat se svým mužem, tak budu zapsaný jako jeho otec já, nebo můj muž. Avšak ten druhý na něj nebudu mít žádná práva. Když se našemu dítěti něco stane, tak mu (nebo mě) neřeknou co s ním je, protože s ním jeden z nás nebude mít nic společného... Ten druhý z nás bude stát úplně mimo výchovu, co se týče právního vztahu k dítěti. A tohle rodinu nebude ničit? Co když jeden z nás (zapsaný jako otec dítěte) zemře? Dítě pude do ústavu, protože druhý otec pro něj podle zákona bude úplně cizí člověk? I když to bude nejbližší osoba, kterou má? Je fakt, že zatím dítě neplánuju... Ale časem děti chci. Chci kompletní rodina a to je podle mě - já, můj muž a naše děti... A možná to nevyjde. A možná to nebude kvůli problému na mojí straně hřiště, ale kvůli špatným zákonům, které (nemůžu si pomoct) mě diskriminujou v jedné z nejdůležitějších oblastí lidského života...

I am dancing and singing in the street again...

Thu, 20 Aug 2009 20:58:28 +0200

oops... Of course not like that:D

The headline sounds strange I know... But I can explicate it easily;) It means I am in a good mood today;) And I always dance and sing during waiting at the bus stop... And of course nobody was there with me:D I was there absolutely alone - I hope so...

Jinak depresi už mám jen malinko... Ale nikdo netvrdí, že se nemůže kdykoliv vrátit;) Takže se vrátím k češtině... Nevím proč, ale depresivní stavy se mi líp popisujou v angličtině... Nebo když je něco důležitýho co potřebuje promyslet a připravit si, tak většinou si to říkám anglicky ve sprše. To je asi divný co? Schválně, co děláte divnýho vy?

Joo ale málem jsem zapomněl proč píšu... Tohle si nemůžu nechat pro sebe... Ráno na poště (dneska jsem dokonce i stíhal), když už jsem třídil poslední dopisy, že už pudu (bylo tak 8:15) přišla vedoucí, že mám telefon. Tak jsem tam přišel a: Dobrý den, vy jste mi už podruhý poslal dopis pro mého syna zpět! Můžete mi vysvětlit, jak je to možné. (A dokonce jsem hned věděl i koho myslí, protože když to posílala podruhý, tak to jen dala do nový obálky napsala stejnou adresu a ta zpětka, ještě prosvítala a byla vidět:D) Tak jí povídám, že prostě na té adrese nebydlí, že jsem se ptal (když to přišlo podruhé) i sousedů a ty mi řekli, že nikoho takovýho tam neznaj. Paní spustila, že to není možný, že normálně tam dopisy chodí, protože paní doručovatelka, to vždycky doručí. Tak jsem se zeptal jestli třeba syn nebydlí v podnájmu - ano bydlí. S kým? Se svojí přítelkyní. A nemá na schránce jméno ona? Né nemá včera jsem synovi volala a mají na schránce jméno oba... Fajn a jak se teda jmenuje přítelkyně, kdyby tam pro jistotu měla jméno jen ona? No to já nevím... Tohle mě zarazilo:D Protože mi se o tomhle nebavíme, protože se o tom nemíním bavit, je to jeho věc s kým žije... dopis je od policie a já potřebuju aby synovi došel, kdo ví, co po něm chtěj...(dlouhej jednostrannej rozhovor). Ok, jste si teda jistá, že tam má váš syn jméno na schránce? Ano jsem, včera jsem mu volala a řekl, že mají oba dva jméno na schránce. Fajn, tak já se ještě jednou podívám.... (Rozhovor na 15 minut a opět jsem už nestíhal:D)

Výsledek (jména jsou změněna kvůli ochraně osobních údajů:D): Zazvonil jsem na jiné sousedy... Můžete mi prosím vás říct, jestli tady bydlí Pepa Novák? Jo ty bydlí támhle nahoře... A můžete mi říct, kde mají zvonek nebo schránku? To je tamhle ta, jak je na ní napsáno Horáček:D

Blog is able to make your dreams to come true...

Tue, 18 Aug 2009 19:36:41 +0200

As you could read yesterday I dreamed about long sleep... And it already happened:D Yes, I overslept. So it means that blog is magical...

So do you dream about something? You have to inscribe it in blog...

And I dreamed (important part of my psychoterapeutical group was a question - who dreamed this night) and I did tonight. I have not remembered pictures, people. But a have remembered the feeling... I did not sleep alone. Someone slept there with me. No sex,no fun, no talking, no touching - or maybe just a little:D and the most important was that we slept... And I felt so even-minded...

ya, just a dream... At 6 a. m. they called me from the post-office... oh, shit I overslept!? Fortunatelly, people working at the post-office are great and they helped me a lot. I hate post-office at all, besides people there. They are tired, overwatched, but kind and helpfull...

One kind girl wrote down covering letters... Girl sitting next to me unscramble letters into shelf and work was done... I am so thankful to them...

Right now I am listening strange, sad songs. I still feel... nothing... I do not know... I do not know what I want... I try to run away... Do not know where... I wanna communicate with one person and he is offline... Right now I mean Tomáš... It is big fun to make an arguement with him about anything:D

And my head? It is not full of thoughts like yesterday (or maybe it is but I do not think now at all:D) Today I do not think...;) and it is good...

Yes and it is not all... You surely noticed my kid behavour. And I know about it... It is my way of defence against sadness, stres....

It helps me - just a little...

I just do not know... Anything. No opinion. No fun. No relationships. Anything...

Mon, 17 Aug 2009 21:10:23 +0200

I feel like that...

I should figure out so many things, but...

I do not know where I should start...

Because I feel tired and I am lazy bone...

Oh no, in fact, I am not a lazy bone. It is all because of the post-office...

I have to wake up at 4 a. m.

In fact, all i want is sleep... yes... Not alone. With someone. Just sleep. That is all. No sex, no talking, no fun, no touching - or maybe just a little... and sleep.

Why do I want to sleep? My head is full of thougts. I have got no time to occupe my mind by (or with??) them. And that makes me so tired...

So, all I am able to do is watching TV - especially Grey´s anatomy. I do not know why but I always cry over it. Danny Ducket died today... Yes, I was crying...

I should think about serious things - a flat in Brno, about money that will be important to keep me there, about my terrible english and how to get it better...

But I can not. I wanna think about things important to me - my friends, fun, dreams, travelling, meetings, films...

I wanna be a little kid holding my best friend´s hand. Stop thinking about the "adult" boring world full of "I must... I have to... I am forced to do... I am not happy... It is so difficult... I can not... I do not...

A dnes přidám i otázku. Co vás štve na dospěláckým světě? Zkuste doplnit věty s tečkama, jak to vidíte vy, co by se za vynechaná místa hodilo...